• Terapeutky – specialisté
• Terapie
  • Vstupní diagnostické vyšetření
  • Terapie
  • Metody a techniky
  • Kineziotaping
  • Pomůcky a potřeby pro regeneraci a léčbu
• Odborné a terapeutické masáže
  • Terapeutická hloubková masáž Gaia
  • Trigger points masáž
  • Odborná masáž pro těhotné
  • Manuální lymfatická masáž
  • Sport masáž (před/po výkonu)
  • Regeneračni a rekondiční masáž
• Luxusní relaxační masáže
  • Masáž horkými lávovými kameny
  • Harmonizující aroma masáž
  • Antistresová masáž hlavy, šíje, obličejových svalů
  • Havajská meditační masáž Lomi-Lomi
  • Back Scratch Speciál
  • Čokoládová celotělová masáž
• Wellness & Beauty masáže
  • Celotělové peelingové masáže
  • Royal Body Care
  • Manuální lifting obličeje a dekoltu
• Anticelulitidové masáže a programy

Terapeutky – specialisté

Mgr. Věra Špálová Kuchařová – 1. 2. 1975

zakladatelka a majitelka centra Acantha

S masážemi jsem se poprvé setkala jako basketbalistka reprezentačního týmu. Vzhledem k dvoufázovým tréninkům byly nezbytné. To bylo poprvé, co jsem poznala, jak moc jsou masáže prospěšné, uvolňující, od napětí oprošťující. V 16 letech jsem absolvovala první základní kurz sportovních masáží. Pomáhala jsem svým spoluhráčkám, přátelům, rodině.

V 18ti letech mi pod tíhou osmileté nadměrné fyzické zátěže (i 5hod tréninku denně) selhala páteř. Po několika měsících nepřipouštění si obrovských bolestí, jsem musela navštívit lékaře. Dva měsíce jsem strávila v nemocnici. Odcházela jsem s diagnózou skoliózy, hyperlordózy, sesedlých bederních a krčních obratlů, rozdílné délky končetin, opotřebovaných plotének, skoliózy a vyhřezlé meziobratlové ploténky. Východiskem pro mne byla operace, jinak prý invalidní vozík. Vozík jsem nechtěla, operace se bála, nepřeberné množství prášků proti bolesti, které kvůli možné závislosti na nich lékaři často obměňovali mě psychicky deptaly, fyzicky mi „rozežíraly“ žaludek.

A tak jsem tehdy s pomocí mé mámy začala pátrat po něčem, co běžné zdravotnictví neposkytovalo. Navštěvovala jsem nejrůznější maséry, léčitele, poradce, zkoušela opět mnoho lékařů. Prošla jsem tak nespočetným množstvím různých metod. Některé nepomohly vůbec. Některé pomohly od bolesti na pár dnů. Potkaly mě ale i takové metody a techniky, jejichž kombinace mi nejen velmi brzo pomohly od bolesti. Též mi srovnaly délku končetin, za čas pomohly odstranit hyperlordózu, ale také mi pravidelné cvičení odstranilo skoliózu. Sesedlé obratle se rozestoupily, ploténky regenerovaly.

Dodnes jsem s pouhým pravidelným několikaminutovým cvičením schopná normálního života bez vozíku, bez prášků na bolest.

Snaha žít bez bolesti mi otevřela cestu. Cestu, na které ke štěstí je nutné tělesné i duševní zdraví. A to tak, že tvoří rovnováhu. Cestu, na které nám nemoci neubližují, nýbrž jen ohlašují v našem těle jakýsi nesoulad. Díky této cestě jsem absolvovala dvouletou individuální psychoterapii a následně jsem absolvovala dvouletý psychoterapeutický výcvik.

Dodnes mám dva „své osobní“ psychoterapeuty. PhDr. Marie Vacínová je mojí Guru při vysokoškolském studiu psychologie a provádí mě výzkumem, na kterém již několik let pracuji. PhDr. Jaroslav Nečas mi pomáhá orientovat v jednotlivých situacích mého osobního a pracovního života.

Prošla jsem velké množství masážních kurzů, seminářů nejrůznějších druhů týkajících se zdraví, lékařských přednášek. Vše, co jsem se učila, jsem aplikovala na mých blízkých a přátelích. Pomáhala jim tak a oni vodili zase své rodiny a přátele. A tak se postupně z mého přesvědčení, životní filosofie a duchovní cesty stalo mé naplnění, mé naplnění povoláním.

Velkým darem při studiu bylo setkání s několika lékaři, kteří mi pomáhali na mé profesní cestě, učily mě číst RTG, MR, vysvětlovaly jednotlivé diagnózy, předávaly zkušenosti. Dodnes mám jejich podporu a jsem za ni nesmírně vděčná.

Roztroušená skleróza RS (sclerosis multiplex) je dalším mým životním účastníkem.

Roztroušená skleróza mě dostala na berle. Z berlí zpět na „nohy místo na vozík“ mě dostala má touha vykonávat povolání terapeutky, touha nebýt závislá. Na psychické úrovni mi pomohla má pevná vůle, pozitivní myšlení a disciplinovanost a psychická opora mámy a mého muže. Na fyzické úrovni mi pomohly terapeutické hloubkové a lymfatické masáže a pravidelné, v té době i několikahodinové cvičení nejrůznějšího druhu denně.

Chemická léčba u RS je nutností k zastavení progrese nemoci. Díky psychohygieně a udržováním si dobré fyzické kondice se mi daří sice s invalidním důchodem trávit aktivní život, plnohodnotné dny.

V době mého ochrnutí - r. 2007, kdy jsem se již nemohla svým klientům věnovat každý den mnoho hodin, se z mé soukromé praxe postupně stalo centrum Acantha (starý anglický výraz pro páteř).

V době, kdy jsem se dozvěděla svoji diagnózu RS a ochrnula, rozhodla jsem se zrealizovat svoji již několik let „dotírající“ myšlenku, předávat svoje vědění, zkušenosti. Pokusit se předat svůj dar chápat souvislosti v lidském těle a duši. Vyšetřit klienta s potížemi, zeptat se na vše co může mít souvislosti s momentálním zdravotním stavem klienta. A zvolit správný postup terapie.

Dnes klienti s vážnými potížemi absolvují úvodní vyšetření přímo u mě, za účasti některé z terapeutek našeho týmu. Terapeutky pak terapie vedou a konzultují je se mnou.

Při jednodušších zdravotních obtížích dovedou pomoci klientům bez mé předešlé účasti.

Rozhodla jsem se lidem, pro které je pomoc druhým posláním, předávat své vědomosti, zkušenosti a spolu s jejich jedinečností vytvořit tým, který dá lidem tolik, čeho bych já sama nikdy nebyla schopna.

Terapeutky Acanthy svojí prací žijí, je jim darem a posláním. Průběžně se v oboru vzdělávají a školí.

Od vzniku Acanthy (2008) je nás osm skvělých terapeutek a dvě recepční, plně zasvěcené i osobními zkušenosti do terapií i masáží. Máme báječného externí grafika, webmastera, IT technika. Mého může, který provádí nebo organizuje údržbu a stálé renovace našich prostor.

Celý tým Acanthy v čele se mnou je Vám k dispozici.

↑ Nahoru

Mgr. et Mgr. Věra Bondarenko

Od malička jsem byla velmi aktivním dítětem, měla jsem hodně zájmů, hlavním z nich byl sport a všechno co k tomu patří. Věnovala jsem se lehké atletice a moderním tancům. Kvůli zdravotním problémům jsem musela sport omezit a po čase s ním dokonce úplně skončit. Mé pohybové aktivity se omezily pouze na rehabilitační cvičení. Nemohla jsem v té době jít studovat vysokou školu, kterou bych chtěla, tak jsem šla studovat tu, kterou mi zvolili rodiče.

Počítače, elektronika - nebavilo mě to, cítila jsem, že patřím jinam a toto studium mě odkloňuje od směru, který je mi vlastní, který mě naplňuje a dělá mě šťastnou.

Po intenzivních rehabilitacích a pravidelném cvičení mě přešly největší zdravotní obtíže a mohla jsem se vrátit ke sportu. Sice nyní už jen kondičně, přesto jsem byla překvapena, jak rychle se zlepšoval stav mého zdraví do normálu, cítila jsem, že díky pohybu den ode dne úroveň mých životních sil a energie stoupá. Takže měla jsem jasno, šla jsem studovat, ale tentokrát už to, co mně opravdu naplňuje a baví - pohyb. Pravě na sportovních kurzech jsem se poprvé setkala s masážemi a fyzioterapeutickými metodami, pochopila jsem, že zdravé sportování, masáže a fyzioterapie patří k sobě. Začala jsem své znalosti v této oblasti prohlubovat a pokračují v tom dosud, protože každá další znalost a dovednost mě posouvá o kousíček dál, umožňuje líp pochopit zásady fungování lidského těla a souvislostí v něm, a tím poskytnout mým klientům ještě lepší a kvalitnější péči.

Těším se na setkání s Vámi.

↑ Nahoru

Karolína Pernetová – 18. 5. 2002

Masírovat jsem začala už v mateřské školce. Tehdy jsem prý hnětla rodičům svaly přes oblečení, chodila jim po zádech. V  osmi letech jsem již doma ve svém masážním salonu Tří Růží nabízela masáže zad i chodidel, Bahenní a Vodní masáž byly nejexkluzivnější z mé nabídky. Za několik let jsem již nabízela masáže celotělové, masáže obličeje a celé hlavy. A moje klientela se rozšiřovala. Dbala už také dokonce na estetickou přípravu lůžka i na příjemnou atmosféru. Těšilo mě pečovat o lidi, spokojoval mě pocit, že po po mém doteku se cítí lépe, jsou zrelaxování, mají úsměv na tváři.

Nejdříve tedy dětská hra, pak dětský sen, že budu masérka. Tehdy mě nenapadlo, že to, co mě nejvíc baví a naplňuje, co dělám radostně, s láskou a vášní, že toto vše mě bude provázet mým životem dále.

Tápala jsem v rozhodnutí, kam se přihlásit na střední školu. Máma mi celý život vštěpovala, že má dělat to, co mě baví, těší a co mi jde. I v této chvíli mi toto připomněla. A měla jsem jasno.

Ve škole se specializovaným oborem, jsem studovala celou lidskou anatomii, fyziologii, také psychologii, zde jsem získala povědomí i o psychosomatice. Zde jsem se dozvěděla, proč a jaké masáže jsou nepostradatelnou a nenahraditelnou manuální technikou v procesu rehabilitace, regenerace. A jak jsou masáže a manuální techniky nenahraditelné i jako prevence pro vznik civilizačních onemocnění pohybového aparátu. Skvělé na této škole byly praxe, při kterých jsem ihned získávala zkušenosti.

Po ukončení střední školy jsem ihned začala jako masérka pracovat. Nastupovala jsem plna nadšení a skvělých očekávání do lázní. Jsem vděčná, že jsem se zde naučila mnoho nových fyzioterapeutických technik. Byla jsem však tehdy hodně zklamaná. Za 20min vymezených pro jednoho klienta mi nestačí. Potřebovala jsem pro lidi dělat mnohem víc. Začala jsem pracovat v soukromých lázních. Zde jsem čas pro každého klienta viděla jako dostatečný, dokonce i nadstandartní. Zde bylo jasně dáno, jak mám tento čas s klienty pracovat. Cítila jsem, prostě jsem věděla, že je potřeba však pro klienty udělat ještě mnohem víc.

Na mé profesi se mi líbí, že se mohu stále vzdělávat, dozvídat se, poznávat a učit se. Je tolik přístupů a tolik technik. A je jen několik opravdu dobrých odborných kurzů a seminářů, kde přednášejí a školí opravdové kapacity. Čím víc se dozvím a naučím, tím víc toužím vědět, znát víc a umět víc.

Že každý člověk je jiný jsem poznala velice brzy. Tělo každého z nás je jiné, životní stereotypy máme každý jiné, jiná je však i životní situace každého člověka, každý se jinak vyrovnává se stresem, dokonce i určitá „stejná“ situace, je každým z nás jinak prožívána a vnímána.

Různé jsou i reakce klientů na jednotlivé masáží, i jiné terapeutické techniky je třeba volit individuálně pro každého klienta. Při masáží každý snese například jinou intenzitu přítlaku. Co je pro jednoho příjemné a efektivně účinkující, pro druhého může být „hlazení“. To samé platí i naopak. Někdy méně je více. Jindy je málo opravdu málu.

Toto je se o mě právě dozvídáte, je jen částí z toho, na co vše odpovídala při pohovoru na otázky majitelky Acanthy – paní Špálové.

Toto bylo však nejpodstatnější pro ni. Proto navrhla tento pohovor prodloužit o i část, kdy na svém těle ucítí můj dotyk. Netrvalo dlouho, kdy vstala z lehátka a sdělila mi, že má chuť domluvit se se mnou na prvních dvou dnech zaškolování. Já se po téměř dvouhodinovém pohovoru se rozmýšlet.

Přístup paní majitelky byl profesionální a nezvykle lidský. Cítila jsem, že zde jsem právě našla přesně to, co chci dělat, že jsem tam, kde bych měla být.

Moc jsem se těšila na vše, co se naučím. A zároveň jsem se i moc těšila na čas strávený s Věrkou. Nejen na to co mě bude učit, ale i na energii, kterou má všude kolem sebe.

Už během zaškolování jsem se náhle začala cítit celistvá. Nalezená, jistější a plná důvěry ve své kvality a ve smysl této profese.

Zjistila jsem, že konečně zde v Acanthě mohu uplatnit veškeré své kvality, své poslání, tedy být tady pro ty, kteří se chtějí cítit dobře, chtějí být zdraví.

Těším se Vás, Kája

↑ Nahoru

Ivana Jasná – 10. 1. 1978

Pri mojich prvých problémoch s bolesťami chrbta a krku, som išla na rehabilitáciu. Elektroliečba mi pomohla len čiastočne a na kratší čas. Po čase som si našla v meste masérku a pravidelné návštevy u nej, mi pomáhali od bolesti a zbavovali problémov so svalmi. Vtedy ma jej práca tak zaujala, že aj ja som si v roku 2009 spravila rekvalifikačný masérsky kurz.

Pokúšala som sa v tej dobe masírovať známych, ale vtedy ešte nenastala správna doba a ďalej ma to proste ohľadne masáží nepúšťalo.

Až v roku 2024 som stretla človeka, ktorý mi povedal: "Ako môže byť v takých malých rukách toľko energie?" a že mám začať masírovať. To mi dalo impulz a odvahu, opätovne sa vrátiť k masážam. Začala som navštevovať rôzne masérske kurzy, ale stále som si myslela, že potrebujem ďalší a ďalší kurz, kým začnem moju masérsku prax naplno, aby som ľuďom vedela pomáhať v širšom zábere. Chcela som sa stále vzdelávať a pracovať v takom prostredí, kde budem môcť moje vedomosti aj používať. Našla som si prácu masérky v luxusných pražských hoteloch, finančne ma to zabezpečovalo, ale tam som sa veľmi v mojom povolaní neposúvala. Nakoniec som prešla netypickým výberovým konaním pani Věry Špálové, jej školením, ktoré bude pokračovať minimálne ďalšie 2 roky s návštevou odborných seminárov a kurzov. Věra nám po celú dobu bude predávať jej celoživotne nadobudnuté vedomosti a skúsenosti. Práve tu v Acanthe konečne napĺňam svoje poslanie.

Popri masírovaní rada behám, športujem, prechádzam sa na čerstvom vzduchu. Rada cestujem tam, kde si môžem zaplávať v mori. More je láska.

Som tu, teraz pre Vás, pripravená individuálne predať práve Vám, to najlepšie čo poznám a viem.

↑ Nahoru

Petra Šmírová – 22. 7. 1988

Od dětství  jsem milovala pohyb. Gymnastika, hodiny tance, fit box, běh byl pro mě uvolněním. Od 10ti jsem 5 let závodně hrála basketbal.
Vše jsem vždy dělala naplno. S vášní a láskou.
Také jsem už jako malá vymýšlela hry, kdy jsem byla masérkou a masírovala jsem mámu.
Bavilo mě upravovat jí obočí, líčit ji, česat.
Mým masážím byl podroben i můj táta.
Když moje babička zůstala bez dědečka, pomáhala jsem jí s nákupy, navštěvovala, povídala si s ní, dělala ji společnici na výletech, které si naplánovala.
Kamarádky mě považovaly za důvěrnici, svěřovaly se mi s věcmi, které prý dokázaly svěřit jen mě.
Dospívala jsem.
A uvědomila jsem si, že péče o ostatní lidi, mě nejen uspokojuje.
Dělat pro druhé něco, co jim do života přinese jakýkoli dobrý pocit, vykouzlí úsměv na tváři, potěší je. Toto bylo něco magického, něco, kdy jsem pociťovala nejen naplnění. Cítila jsem, že péče o druhé je mým posláním.

Proto jsem si při výběru středoškolského studia vybrala- obor kosmetiku. Těšila jsem se na tu změnu výrazu obličeje lidí, kdy po mé péči budou odcházet uvolnění a s úsměvem na tváři.
Chtěla jsem se naučit, jak pleť odborně ošetřit, jak poznám, co která pleť potřebuje, jak pleti dodat živiny či hydrataci.
A zde jsem se poprvé setkala s profesionálně prováděnými masážemi.
Dozvěděla jsem se, kolik svalů je jen v našem oličeji. A učila se je cítit a uvolňovat.
Pak přišla na řadu masáž rukou. Tolik svalů, tolik úponů, tolik jednotlivých svalů ovládajících jakýkoli pohyb ruky. Vyhledat prsty sval, zjistit, jakým způsobem ho mohu uvolnit. Zjistit, že každý má stažené jiné svaly, že pro jejich uvolnění každý potřebuje jiný tlak, jinou techniku….
Samotná kosmetika rázem klesla.
Cítila jsem, že chci a mohu dávat více.
Nevěděla jsem však jak dál a tak se po maturitě můj profesní život odebral jiným směrem.
Stále jsem však vnímala, že nejsem tam, KDE MÁM BÝT.

Lekce jógy jsem dostala jako dárek. Soustředit se na každý pohyb- přineslo mi to dosud nepoznané zklidnění. Na lekce jógy jsem začala chodit pravidelně.
Jako nikdy předtím jsem se učila vnímat a opravdu jsem vnímala své tělo. Každý pohyb řídil jiný sval. Dostat se do každé správné jogínské polohy, obnášelo začít svaly vědomě ovládat.
Začala jsem se svým tělem komunikovat, cítila jsem, kdy je přetížené, kdy volá po odpočinku, kdy touží po pohybu, kdy je plné energie , kterou mohu vydávat.
Rozhodla jsem se, že opět začnu tam, kde jsem skončila- péče o lidi.
Chtěla jsem druhým předávat to, co mne jóga dávala. Cítila jsem, že předat druhým spojení s vlastním tělem a poslech potřeb těla je to, co může druhým přinést do života klid, že mohou najít rovnováhu.
Neváhala jsem.
Půl roku jsem v Domě jógy studovala práci s dechem, anatomii, meditační techniky, techniky, jak svaly vědomě zapojovat. Učila jsem se principy, dle kterých mohu vést samostatně skupinové lekce. Koncem studia jsem byla přijata - že mohu a budu po ukončení studia, právě v domě jógy, vést hodiny skupinových lekcí jógy.
Nevyhovovalo mi však takové množství lidí na jedné lekci. Kvantita pro mne postrádala kvalitu.
Začala jsem vést individuální lekce jógy, kde kvalita byla tím, co jsem potřebovala cítit, že lidem předávám.

V té době jsem začala chápat souvislosti, proč jsou svaly ochablé a jiné přetížené. A chtěla jsem vědět víc.
Už jsem cítila, že se tímto nějak přibližuji k tomu, pro co jsem se narodila.

A dnes je mi jasné a už vím, že mé velké bolesti se zad, které se znenadání u mě objevily, byly ukazatelem CESTY K SOBĚ.
Našla jsem si fyzioterapeutku- vždy jsem však odcházela ještě s většími bolestmi.
Po kolotoči návštěv lékařů a vyšetření, předepsali mi léky proti bolesti. Nechtěla jsem denně polykat léky a neřešit to, proč mě záda tolik bolí.
Požádala jsem lékaře o poukaz na fyzioterapii - 10 návštěv, každá 30min - nepomohlo.
Pak jsem hodila i na akupunkturu - nepomohla.
Až odborné masáže od Mudr Flandery, mi začali ulevovat od bolesti, mohla jsem zase cvičit a byla jsem fit.
Masáže + cvičení - to je to ono.

Že až tak neuvěřitelně celé je celé naše tělo propojené??
Začala jsem studovat, učit se. Pochopila jsem jedno a věděla, že musím vědět i to další.
Chodila jsem na kurzy a semináře. Čím víc jsem věděla, tím víc jsem chtěla vědět. Vše co jsem naučila, ihned jsem praktikovala na jakémkoli „tělě“, ochotném se mi s důvěrou odevzdat. A ono TO FUNGOVALO!!!!
Lidem se ulevovalo od letitých bolestí.

Pronájmem masérského lehátky v profi salonu, tím začala má profesionální masérská praxe. Získávala jsem zkušenosti, praktikovala vše co jsem uměla dle potřeb klientů.

Zde jsem také začala vidět a chápat, jak moc souvisí fyzický stav psychickým rozpoložením klientů. A jak moc péče o tělo ovlivňuje psychicku klientů.

A chtěla jsem se posouvat vědomostně i dovednostně dál. Potřebovala jsem vedení.

To, že jsem prošla prvními koly výběrového řízení majitelky Acanthy mě umožnilo projít několikatýdenním školením a zaučováním od samotné paní Věry Špálové. Ochotně při zaškolování předávaly zkušenosti a učily mě i další členky týmu Acantha. V Acanthtě je celoživotní studium v tomto oboru samozřejmostí.
Plán dalšího doškolování, školení - metod, praktik, přístupů…relaxačních, dechových technik, odborných kurzů a seminářů…tedy nikdy nekončí.
Teď jsem přesně tam, kde mám být, vedení, rozvoj.

Masírování je pro mne životní posláním. Vášeň ve zdokonalování se, touze učit se a poznávat, dozvídat se. Své vědomosti stále prohlubuji, získávám a osvojuji si nové a nové dovednosti, které vedou k jedinému:

K naprostému napojení se na klienta. Být přítomna, vnímat každého jako jedinečnou bytost. A přizpůsobit a kombinovat vše co znám a umím tak, aby klient dostal přesně to, co od terapie či masáže očekává a co potřebuje.

Jsem zde pro každého klienta připravena poskytnout mu tu nejlepší péči.

Na každého z Vás, který se s důvěrou svěří do mých rukou se moc těším.

↑ Nahoru

Sabina Staňková – 28. 1. 1992

↑ Nahoru